Pokroucená tvář umírající Bělorusky se stala mementem Černobylu

07.03.2011 14:50

Zkušený 67letý fotograf Paul Fusco neměl v roce 1997 za sebou nic menšího než nesmazatelný zápis v dějinách sociální fotografie. Když ale přijel z běloruské léčebny Novinki, kde fotil děti postižené po výbuchu Černobylu, prohlásil: "Změnilo mi to život."

Ještě dnes má nestor fotografie při vzpomínce na Bělorusko slzy v očích a tichým hlasem líčí příběhy snímků. Společné mají to, že v nich hlavní roli obsadil Černobyl, nikdy nekončí dobře a další podobné budou vznikat dalších 24 tisíc let, kdy bude oblast kontaminována radiací.

 

Fotografie, která se stala ikonou největší jaderné tragédie v dějinách lidstva, vznikla v roce 1997, když prestižní agentura Magnum vyslala Paula Fusca do zamořených oblastí v Bělorusku. Původně odjel na čtrnáct dní a nakonec se vrátil až za dva měsíce. Na několika negativech, které vznikly v pavilonu číslo 1 léčebny Novinki na předměstí metropole Minsku, byl i nikdy nevyslovený příběh odložené čtyřleté holčičky. Té vlivem radiace soustavně odumíraly tkáně. 

 

Ty děti mám někdy raději, než vlastní

Už asi nikdo nerozluští, jestli jí těsně před koupáním grimasu vytvaroval úsměv, údiv, bolest, křeč nebo prosté zívnutí. I když stopy jejího příběhu dávno zmizely pod jaderným spadem, je téměř jisté, že příliš mnoho dalších řádek její život nenapsal.

Dobře to ví i ošetřovatelka Alla Komarová, která tehdy dívku držela v náručí. "Někdy mám pocit, že mám ty děti ráda víc než vlastní," svěřila se Paulu Fuscovi a šlá dál mýt děti, o jejichž životě dávno před narozením rozhodla 26. dubna 1986 chyba na černobylském reaktoru číslo 4.

 

Alešija si hrála v dešti, byl radioaktivní

Fusco se takto dostal až na samý závěr příběhu další oběti Černobylu - šestnáctileté Alešiji. Provinila se jen tím, že si šla jako malá hrát ven. V tu chvíli zrovna z nebe začal padat takzvaný černý déšť.

 

Letadla nasypala na radioaktivní mrak chemikálie, aby jaderné látky padly k zemi a chemická reakce vyvolala déšť, který na dětském hřišti  zastihl i Alešiju. Lékaři jí diagnostikovali leukemii v jedenácti letech a tehdy také začal její dlouhý boj se zákeřnou nemocí.

Kromě Běloruska se léčila i v Rusku, Irsku, nebo USA - marně. Fusco ji objevil v jejích šestnácti letech v běloruské nemocnici. Když se druhý den vrátil, upadla do kómatu.

Na začátku se zeptal matky Lídy, zda smí událost zvěčnit. "Ano. Chceme, aby každý věděl, co udělali," odpověděla. Za dceru se spolu s manželem Sašou modlila celý den a Fusco byl u toho s prstem na spoušti. Alešija večer zemřela.

 

HAVÁRIE V ČERNOBYLU

Čtvrtý reaktor černobylské jaderné elektrárny vybuchl 26. dubna 1986 v 1:23:58 místního času. Exploze a následný požár vrhly do ovzduší radioaktivní mrak, který putoval východní Evropou do Skandinávie a po cestě kontaminoval rozsáhlé oblasti i v Bělorusku. Radiace se v oblasti udrží ještě 24 tisíc let.

 

zpravy.idnes.cz/pokroucena-tvar-umirajici-belorusky-se-stala-mementem-cernobylu-py2-/zahranicni.asp?c=A100803_010142_zahranicni_stf

 

Zdroj: idnes - 3. srpna 2010