Občané Československa se o havárii v Černobylu, ke které došlo 26. dubna 1986, dozvěděli především z vysílání Svobodné Evropy, Hlasu Ameriky a také západoněmecké, rakouské a polské televize. Státní sdělovací prostředky mlčely až do 29. dubna.
K havárii došlo v sobotu brzy ráno, takže až v pondělí 28. 4. mohl o tragédii informovat tisk. A vskutku, hned na titulní stránce tiskový orgán KSČ Rudé Právo skutečně přineslo zprávu o jaderném výbuchu. Nicméně, nikoliv o tom v Černobylu, nýbrž o francouzském jaderném testu na ostrově Mururoa. V souvislosti s Černobylem pak poněkud tragikomicky působil další článek na první stránce novin s názvem Společně proti jadernému nebezpečí. Jinak se čtenář v listě dočetl o přípravách na prvomájový průvod nebo o pokračující sklizni na západním Slovensku. O jaderné havárii ani slovo, ze zpráv ze SSSR zaujme ta o pracovní sobotě, které se zúčastnilo 159 milionů lidí (jistě byli do statistiky započítáni i záchranáři z Černobylu) a o vítězství čs. hokejistů nad USA v poměru 10:2 na jinak velmi nepovedeném moskevském šampionátu.
Až 29. dubna Rudé Právo přineslo na straně 7 zprávu o černobylské katastrofě.
Zvýšení radioaktivity státní úřady oficiálně připustily až 4. května. Měřicí stanice přitom první signály o příchodu radioaktivního mraku zachytily v průběhu noci z 29. na 30. dubna. Poté zaznamenaly ještě dva významné průchody radiace Československem, a to 3. a 4. května a 7. května.
Nad Evropou poletoval radioaktivní jod a komunistická strana pořádala oslavy 1. máje.
Průměrná efektivní dávka ozáření, které byl běžný občan ČR v důsledku Černobylu v roce 1986 vystaven, byla podle vědců 0,26 milisievertu. To je asi desetina průměrné dávky, kterou tak jako tak každý dostal za rok z takzvaného přírodního radioaktivního pozadí. Průměrný dávkový ekvivalent u obyvatelstva podle Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB) vyhovoval platným limitům, nelze však vyloučit, že v některých případech mohl být limit překročen. Ohrožena byla hlavně štítná žláza u dětí.
Město duchů Pripjať, kde byli ubytováni zaměstnanci elektrárny.
Nebezpečnými látkami ze zdravotního hlediska byly cesium a jód. Jód s poločasem rozpadu osm dní mohl být nebezpečný pouze v prvních týdnech po havárii, cesium s poločasem rozpadu 30 let se však zapojilo do potravinového řetězce. K ochraně zdraví obyvatelstva byla nakonec přijata opatření jako zákaz spotřeby a distribuce ovčího mléka a výrobků z něj, dočasné zastavení výroby dětské mléčné výživy v některých továrnách a výroby léků z čerstvých hovězích štítných žláz či doporučení krmit dojnice pouze suchým krmením.
Přes havárii byl 6. května v Kyjevě odstartován cyklistický závod míru. Zúčastnilo se jej jen 11 týmů, účast na poslední chvíli odřekly Británie, Belgie, Nizozemsko, Švýcarsko, SR Německo, Itálie, Rumunsko, Jugoslávie a USA.
Obyvatelstvo ČSSR nebylo akutně ohroženo, nicméně podle některých odhadů se v dlouhodobém měřítku mohly následky v podobě zhoubného bujení objevit u asi dvou set osob. Dodnes se i po Šumavě potulují divočáci, kteří vykazují vyšší míru radioaktivity v podobě nadlimitního výskytu cesia 137. Právě cesium se usadilo nejen ve zvěřině, ale třeba i v bobulích či v houbách. Každopádně nedostatečná informovanost ještě zvýšila nedůvěru značné části Čechů a Slováků k tehdejšímu režimu.
