Čeští krajané z černobylské oblasti se po přesídlení do Česka dobře integrovali

11.01.2014 20:41

Malá Zubovština, Malín, Žitomyr - odtud se v letech 1991 - 93 stěhovaly z Ukrajiny do Česka téměř dva tisíce českých krajanů. Potomci českých imigrantů, kteří na Volyň přicházeli ve druhé polovině 19. století a žili tam už několik generací, tak chtěli uniknout následkům výbuchu jaderné elektrárny v Černobylu. Je ovšem třeba připomenout, že k této havárii došlo už v dubnu roku 1986. Rodiny českých krajanů tedy na místech zasažených zvýšenou radioaktivitou žily ještě celých pět let, nežli se mohly vystěhovat. O pomoc přitom krajané požádali prezidenta Václava Havla při jeho první návštěvě Moskvy v r. 1990. Na semináři na celou situaci zavzpomínal Miroslav Tyl, který tehdy prezidenta Havla do Ruska doprovázel:

"Po havárii černobylského reaktoru v roce 1986 se začalo z ohrožené oblasti vylidňovat především ruské obyvatelstvo, rodiny vedoucích pracovníků a inteligence. A po dvou letech, během kterých zemřelo enormní množství dětí a rozšířil se počet onemocnění rakovinou, rozhodla ukrajinská vláda o úplném vysídlení z nejvíce zasažené oblasti. Naši krajané se zorganizovali do národnostně kulturní společnosti Jana Amose Komenského a jejím prostřednictvím se pokusili proniknout ke sluchu sovětského a ukrajinského vedení. V únoru 1990 se již v nesmírné tísni obrátili na prezidenta Václava Havla při jeho návštěvě v Kremlu a žádali o pomoc při případné repatriaci zpět do Československa. Z iniciativy Křesťansko demokratické strany byly poskytnuty informace československé veřejnosti o jejich situaci a od října 1990 do září 1991 bylo letecky i pozemní cestou přepraveno několik set tun potravinové pomoci. Přibližně osm set dětí strávilo několik týdnů na ozdravných pobytech. To už je pak všechno zdokumentováno v roce 1991…"
Na repatriaci Volyňských Čechů do Československa se tehdy podílela Věra Doušová, která dnes vede sdružení Sedm paprsků. Opakovaně jezdila na Ukrajinu, pro krajany zařizovala potřebné dokumenty, pomáhala s jejich přesídlením i se začátky nového života. Bylo pro ně třeba najít nové byty i práci, pomoci jim s integrací do české společnosti. A to nebylo často právě lehké. Přesídlence z bývalého Sovětského svazu tu zdejší lidé krátce po Listopadu právě nevítali, říkali jim Rusáci.

"Všechny ty rodiny znám a bylo pro mne moc příjemné vidět, jak se za těch dvacet až dvaadvacet let v České republice integrovaly do většinové společnosti. Nebyl snad nikdo, kdo by mne zarmoutil. Měla jsem pocit, že to jsou moje děti, které se tu úžasně rozvinuly do krásy. To bohatství, které si krajané přinesli, tu plně rozvinuli,"

uvedla Věra Doušová na semináři. Jednou z žen, které se se svými rodinami přestěhovaly, byla i paní Marie Cymbrovičová ze Žitomyru:

"Začátky byly těžké. Byly potíže s bydlením. Na Ukrajině jsem pracovala jako vedoucí provozu v továrně, tady jsem byla švadlena ve Vebě. To byl velký rozdíl. Ve Vebě jsem pracovala šestnáct roků a pak jsem se přestěhovala, kvůli dětem. Když ukončily školu, přestěhovaly se do Prahy, tam byly větší pracovní možnosti."

Zdroj/celý článek: krajane.net/articleDetail.view?id=2925