Psi z uzavřené zóny Černobylské jaderné elektrárny se geneticky liší od psů z jiných částí světa

Nový vědecký výzkum objasňuje, jak černobylská katastrofa změnila DNA psů, kteří zůstali v zasažené oblasti. Odborníci odebrali vzorky stovkám volně žijících psů v uzavřené zóně a zjistili, že se geneticky liší od psů v jiných částech světa. Výsledky své práce publikovali v odborném časopise Science Advances ve článku Černobylští psi: Demografické poznatky o populacích obývajících uzavřenou jadernou zónu.

Černobylská katastrofa v dnes již opuštěném ukrajinském městě Pripjať z roku 1986 je pravděpodobně nejznámější jadernou havárií všech dob. Prvotní výbuch a následné požáry v elektrárně rozptýlily radioaktivní materiál do okolního prostředí. Dodnes je kolem elektrárny vymezena oblast o rozloze 1 000 km² , kde je zvýšená radiace považována za život nebezpečnou.

Psi z uzavřené zóny

Při havárii a následných pokusech o její likvidaci zemřelo několik desítek lidí a předpokládá se, že další tisíce lidí zemřely nebo zemřou na rakovinu v důsledku ozáření. Bezprostřední dopady byly zničující také pro místní volně žijící živočichy. V současné době je oblast dostatečně bezpečná pro alespoň krátkodobou návštěvu a populace některých živočichů a rostlin zde zažívají nečekaný rozmach.

V roce 2017 zahájili vědci z Univerzity v Jižní Karolíně spolu s dalšími kolegy výzkumnou iniciativu Dogs of Chernobyl. Všimli si, že populace divokých psů v zóně a jejím okolí, z nichž některé mohly vzniknout z domácích psů opuštěných během evakuace, v létě prudce rostou a v zimě kvůli nedostatku zdrojů klesají. Jejich celkový počet byl v jednu chvíli odhadován na více než 800 jedinců.

Ve spolupráci s veterinárními klinikami a klinikami na ochranu zvířat vědci poskytovali těmto psům lékařské prohlídky, očkování a v případě potřeby i kastrace. Využili také možnosti studovat je zblízka a odebrali jim vzorky krve k analýze DNA.

Jasné rozdíly

„Charakterizujeme genetickou strukturu 302 psů, kteří představují tři volně se pohybující populace psů žijících v samotné elektrárně a ve vzdálenosti 15 až 45 km od místa katastrofy.“ uvádí badatelé v abstraktu studie. Část psů žije přímo v samotné elektrárně, včetně nádraží Semikody a meziskladu použitého paliva.

Když porovnali genetické vlastnosti černobylských psů se psy z celého světa, zjistili jasné rozdíly – dostatečné k tomu, aby naznačily, že tito psi a jejich potomci skutečně přežívají v zóně od roku 1986 a že je tato zkušenost z genetického hlediska změnila.

„Zjistili jsme, že v černobylské vyloučené zóně žijí dvě hlavní populace psů: ti, kteří obývají průmyslové oblasti černobylské jaderné elektrárny, a ti, kteří žijí přibližně 15 kilometrů daleko v obytné oblasti,“ uvedla hlavní autorka Gabriella Spatola, která působí jako postdoktorandka na oddělení genetiky rakoviny.

Další výzkum

Spatola a její tým zjistili, že ve dvou velkých populacích žije celkem 15 psích rodin. Zaznamenali také četné migrace a míšení, přičemž největší rodina měla členy, kteří se vyskytovali ve všech zkoumaných lokalitách. Podle Spatoly měli někteří jedinci čistokrevné předky, pocházející zejména z plemen ovčáckého typu.

I dnes se dozvídáme nové poznatky o tom, jak Černobyl ovlivnil lidi žijící v jeho okolí. Pokud je autorům známo, jedná se o první genetický výzkum svého druhu, který zahrnoval větší nelidské savce, jako jsou psi. Zatím nezkoumali, zda a jak přesně černobylská radiace tyto psy fyzicky změnila – to je jeden z plánů na budoucí výzkum.

„Černobylská populace psů poskytuje jedinečnou příležitost ke studiu dlouhodobých účinků radiace na populaci, která je v přirozeném prostředí úzce spojena s lidmi,“ řekla Spatola. „K jaderným katastrofám bude nevyhnutelně docházet a údaje, které můžeme získat studiem dopadu na populaci, nám poskytnou klíčové informace o tom, jak se na ně v budoucnu lépe připravit.“