Černobyl po 37 letech: Stále vypadá děsivě, elektřina se tu ale vyrábí dál

Řídicí místnost čtvrtého reaktorového bloku jaderné elektrárny v Černobylu. Zde se v časných ranních hodinách 26. dubna 1986 odehrálo drama s nešťastným koncem. Po souběhu několika chyb došlo k výbuchu reaktoru a tím k největší jaderné havárii v dějinách.

Prostory 4. bloku jsou dnes pochopitelně uzavřeny kvůli vysoké radioaktivitě. V ochranných oblecích je tu krátký pobyt možný, a tak se zde dělají občasné prohlídky stavu.

I když okolní obce jsou po havárii stále vylidněné, v samotné elektrárně to stále žije, ba dokonce nyní ještě více ožívá.

Znovu se tu vyrábí elektřina! Ale tentokrát už bezpečně. Je to ideální místo na realizaci velké solární elektrárny – je zde dostatek prostoru, infrastruktura a napojení na energetickou síť. Jen klimatické podmínky nepřejí tolik, jako někde v poušti. Slunných dní je zde méně a v zimě přichází problém se sněhem. Ale i tak se tu solární elektrárnu vyplatí provozovat.

Krátce po havárii byl havárií zasažený čtvrtý blok elektrárny zastavěn železobetonovým „sarkofágem“. Ten byl budován dosti provizorně a bylo jasné, že to chce nový pořádný kryt, který by zamezil dalšímu vyzařování epicentra výbuchu.

Výsledkem je kryt obloukovité konstrukce za 2,1 miliardy eur. Částečně jej financovala ukrajinská vláda, zbytek šlo z Evropské banky pro rekonstrukci a rozvoj, do které přispěly desítky zemí včetně Česka.

Kryt je 150 metrů dlouhý, 260 metrů široký a 105 metrů vysoký. Bylo nutné jej postavit vedle elektrárny, protože přímo nad 4. blokem je velmi silná radioaktivita. Jakmile byl hotov, tak se „nasunul“ nad chátrající starý sarkofág. Stalo se tak v závěru roku 2016. Nyní se ještě dokončují práce na hermetickém utěsnění.

V okolí elektrárny jsou stále silně kontaminovaná místa. Nový kryt a průběžné dekontaminace situaci postupně zlepšují, ale jde to velmi, velmi pomalu. Celá oblast je poznamenána na stovky let. Ostatně, na 100 let je konstruována i životnost nového krytu.

Starý sarkofág už byl na spadnutí, což by znamenalo další katastrofu. Ačkoli byl zchátralý, stále svoji funkci plnil. Při jeho stavbě se spěchalo, navíc nejkritičtější místa byla stavěna dálkově ovládanými roboty, což na preciznosti práce také moc nepřispělo.

Po osudové havárii 4. reaktoru zůstaly další tři reaktorové bloky stále v provozu a dokonce se pak ještě dva roky nadále pracovalo na dostavění 5. a 6. bloku. Řídicí místnost 3. bloku nakonec sloužila nejdéle – až do roku 2000.

Druhý reaktor byl odstaven naopak nejdříve, a to pět let po havárii, tedy v roce 1991. Důvodem byl požár, který poškodil budovu druhého bloku. Tento incident naštěstí nijak neohrozil provoz reaktoru, který byl bezpečně odstaven.

První blok ukončil provoz v roce 1996.

Do útrob elektrárny je možné nahlédnout v rámci odborných exkurzí. Ukrajinská vláda však chce celou elektrárnu postupně zlikvidovat, a to včetně tří odstavených reaktorů. Projekt je plánován na 50 let a náklady jsou enormní.

Bizarní je pohled na přilehlé město Pripjať, ve kterém před havárií žili lidé pracující v elektrárně. Pro ně bylo město vybudováno – sídliště i s infrastrukturou se začalo stavět v roce 1970.

Město pro 50 tisíc lidí bylo po havárii v elektrárně evakuováno. Lidí už se do svých domovů nikdy nevrátili.

Počet obyvatel Pripjati před nehodou činil 49,4 tisíc lidí. Průměrný věk byl 26 let. Bylo zde 15 mateřských škol, nemocnice, tři menší kliniky, 3 kryté bazény, 2 sportovní stadiony a 27 restaurací či kaváren.

Teď už jsou zde jen ruiny. Vše zůstalo tak, jak bylo. Včetně nepořádku.

Pripjaťské paneláky jsou hotový ráj pro fotografy.

Vše si postupně bere zpátky příroda.

Okolí je stále kontaminováno a vlastně už ani není důvod tu žít.

Evakuace po havárii probíhala zdlouhavě a byla špatně organizovaná. Nehledě na špatnou informovanost samotných obyvatel. Řada z nich později zemřela na nemoc z ozáření.

Kontaminace Pripjati už není extrémně silná, po havárii zde proběhla dekontaminace včetně odběru horní vrstvy půdy. Dlouhodobý pobyt tu ale stále není možný. Město se tak stalo unikátním skanzenem.